Nebezpečí duchovního života

Ďábel je nejduchovnější bytostí. Ne nadarmo slovo „Lucifer“ znamená „zářivý“. Duchovní úrovně mají velmi vysokou energii. Andělé jsou bytosti, které žijí na jemných úrovních. A čím jsou tyto úrovně jemnější a rozsáhlejší, tím více energie mají. To je pravděpodobně důvod, proč světci, kteří měli přístup k jemným úrovním, měli pocit záře kolem hlavy.

Byli svatí však pouze proto, že láska k Bohu byla pro ně důležitější než jakékoli schopnosti, možnosti i vidění budoucnosti. Jakmile se lidská vůle v člověku dostane na první místo při kontaktu s budoucností, začne v něm obrácený proces: nikoliv poznávání Boha, ale vzdalování se Mu. Tak začíná ďábelství.

Ďáblem se stal ten anděl, jenž umístil na první místo svou vůli. Byl nejblíže k Bohu, získal mnohem větší schopnosti než ostatní andělé, ale přestal v sobě cítit prioritu Božského principu. Ztratil kontakt s Bohem a přerodil se v ďábla.

Člověk, který se nechce měnit, skutečnou pravdu nepochopí, i kdyby mu o této pravdě tisíckrát vyprávěli.

xxxxx

Mnoho duchovních osobností v Indii i v dalších zemích světa, které jsou sice uneseny duchovností, ale zapomněly přitom na lásku, pokoru a víru, ve skutečnosti začalo, aniž by to pocítily a pochopily, podstupovat duchovní transformaci, kterou můžeme označit za démonický stav. Poté se u nich zrodily výhrady k Bohu, neposlušnost Nejvyššímu, absolutizace vlastního ega, a jako následek vážné zdravotní problémy.

Bohužel náboženství vycházejíc z pohanských představ o světě, které jsou s křesťanstvím v rozepři, nás přesvědčuje, že Bůh je jedna věc, ale ďábel že je něco úplně jiného. Že existují situace od Boha, ale také situace od ďábla. A jestliže ďábel má svou vůli a nepodrobuje se Bohu, znamená to, že Bůh není jeden, pak ale existuje jiný Bůh, zlý Bůh a oba spolu soutěží. Ovšem který z nich je silnější, to je třeba ještě zjistit, jelikož nyní ve světě vídáme často vítězství zlých sil nad dobrými. Ale s takovým postojem člověk nemůže démonizmus porazit.

Když však člověk přizná, že Bůh je jeden, že vše je od Něj a všechno je v podstatě Božské, pak chápe, že ďábel je nemoc, která rozkládá duše těch, jež se odvrátili od Boha a zapomněli na Něj. Když rozklad jejich duše dosáhne určité hranice a jelikož je duše v podstatě nesmrtelná a věčná – pak se aktivuje mechanismus ochrany duše, aby nedošlo ke zničení jejích vrchních vrstev. Proto pak člověk s ďábelskými tendencemi propadne šílenství, a nakonec zmizí z povrchu Země.

Štěstí nespočívá v tom, abychom od špatného přešli k dobrému, ale abychom vyvážili dobré a špatné, levé a pravé, nalezli harmonii a pocítili v duši lásku.