Lék na všechny nemoci

Uryvky z knihy:

Velikost našeho neštěstí si určujeme sami.

Naše zdraví a osud závisí na našich citech, pocitech a našem postoji k životu. Náš náhled na svět a charakter ovlivňují naše vnímání všeho, co se děje s námi a kolem nás. Jsou-li náhled na svět a charakter nedokonalé, má člověk problémy se zdravím i osudem.

Lidé jsou přesvědčení, že se stali pány přírody a dosáhli vysoké úrovně rozvoje. Ve skutečnosti, pokud nebudeme hodnotit vnější, materiální úroveň, ale úroveň porozumění tomu, jak svět funguje a jakými zákony se svět řídí, pak je zde pokrok pouze nepatrný. Žijeme hlavně v iluzích.

.......

naše city a pocity určují naše zdraví i naše vztahy s lidmi.

Zdraví člověka úzce souvisí s komunikací – schopností komunikovat s ostatními, s přírodou a se sebou samými. Z neschopnosti komunikovat s lidmi vzniká odsuzování, pocity křivdy, které vedou k nemocem. Nesprávný postoj k osudu, neschopnost přijmout vlastní osud a být osudu vděčný, nespokojenost a výhrady vůči světu – to vše vede v životě ke vzniku nepříjemností a nemocí.

Nyní lékaři již chápou, že základ všech nemocí tvoří nezvládnutý stres a snížená imunita. Člověk se sníženou imunitou hůře snáší stres, což vede k nemocem.

Vysoká úroveň životní energie zajišťuje vysokou imunitu. Když životní energie slábne, imunita klesá a začínají nemoci.

Stres je reakcí na změnu světa kolem nás a na vnější nepohodlí. Stres může vést buď k nemoci a smrti, nebo k uzdravení, jestliže k situaci zaujmeme správný postoj.

Stres je uvolňováním energie nezbytné pro záchranu, je ochrannou reakcí těla. Pokud se tato energie přemění v lásku, rozvoj a tvoření, v tom případě se člověk uzdravuje. Když tuto energii člověk nasměruje na takové emoce, jako je podráždění, pocity křivdy, lítost, nenávist nebo zoufalství, může onemocnět nebo dokonce zemřít.

........

Jestliže člověk v každé situaci udržuje lásku ve své duši, přestane být závislým na vnějším světě a jeho duše dosáhne harmonie. Hledá-li člověk ve stresující situaci příležitost k rozvoji a změně charakteru při svém směřování k Bohu, pak energie stresu již nemíří k rozhořčení, lítosti, strachu ani zoufalství.

........

Po lásce je největším štěstím budoucnost. Budoucnost však není jen budoucností našeho těla. Budoucnost – to je i naše budoucnost po smrti, to jsou ty nejvyšší jemné úrovně a naše nadpřirozené schopnosti. Právě nadpřirozené schopnosti ďábel postavil nad lásku. Sklíčenost je nechuť směřovat k lásce, když jsme připraveni o budoucnost.

........

Schopnost udržovat pozitivní emoce, dobrosrdečnost, lásku, když nás okolí podněcuje k nespokojenosti a strachu, je schopností aktivovat vnitřní životní energii. Je cestou k harmonii.

Fyzické zdraví člověka přímo závisí na jeho energetice. A energetický stav člověka je zase spojen s jeho pocity.

Naše pocity mají energetickou povahu. Pocity jsou reakcí člověka na vnější svět, na události v přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Agresivní pocity vedou k poklesu úrovně hlavní životní energie. Tuto energii ztrácíme, když nenávidíme, urážíme se, upadáme do sklíčenosti, litujeme minulosti nebo se bojíme budoucnosti.

Zvířata předvídají zemětřesení i jiné přírodní katastrofy, ale člověk tuto schopnost ztratil, poněvadž jeho vědomí začalo dominovat nad pocity a city. Přitom pocity nás často varují před mnoha blížícími se jevy.

Kdysi, když jsem zkoumal, kde se rodí naše pocity a myšlenky, zjistil jsem s překvapením, že myšlenka se rodí v oblasti nacházející se půl metru nad naší hlavou. Jde o to, že myšlenka se nerodí, ale je transformována z našeho pocitu. Pocity a city se rodí a nedlí v těle člověka, ale ve struktuře jeho bioenergetického pole. Transformují se do myšlenek a v mozku pak dochází k pochopení smyslu informace, která přišla. Všechno je uspořádané úplně jinak, než jak jsou věda a medicína navyklé věřit.

Jakýkoliv pocit je nasměrovanou energií, jelikož pocit má určitý cíl, který si člověk ne vždy uvědomuje. Pocit – to je funkce a žádná funkce neexistuje bez cíle. To, že pocit je nasměrovaná energie, lze pochopit na příkladu touhy. Touhy jsou jistým druhem pocitů. Pocity se promění v touhy, když se k pocitům připojí vědomí, které na vnější úrovni stanovuje cíl. Když je stanoven cíl, pak už vnímáme konkrétní touhu.

Jakákoliv touha je realizací balíčku energie. Když člověk něco chce, jeho energie se zapojuje do světového procesu a člověk začíná ovládat události. V ruské lidové pohádce „Po ščučjemu veleniju“ („Na příkaz štiky“ – pozn.překl.) se alegoricky sděluje, že dlouhodobá a silná koncentrace na touhu, na nějaký cíl je schopna změnit příčinně důsledkový běh událostí.

Nový zákon říká, že musíme věřit, a pak se i hora pohne. Ježíš Kristus odhalil jedno z tajemství bytí, když vysvětlil, že naše touhy proniknuvši do podvědomí začínají ovládat svět kolem nás.

Jestliže jsou touhy harmonické, člověk se stane jejich realizací šťastným. Jsou-li touhy agresivní a spojené se strachem, pocitem nadřazenosti, s chamtivostí nebo závistí, pak jejich splnění může vést k neblahým následkům. Proto se takové touhy zpravidla neplní, nýbrž spouští ochranný systém, i když to člověk nemusí ani tušit.

Agresivní postoj ke světu, milovaným lidem a k sobě samému, pocity křivdy, silná lítost nad něčím, nepřijetí toho, co se stalo, strach z budoucnosti jsou formami energie, které poškozují lidskou duši. Vedou ke ztrátě jemné životní energie a poté k nemocem a neštěstím.

Jakákoli energie je zpočátku čistá a člověk sám ji znečišťuje svým nesprávným postojem ke světu, špatnými snahami a závislostmi.

Energie je strukturována cílem, tedy informací. Není náhodou, že existuje takový pojem jako energoinformační procesy. Energie sama o sobě není absolutní dobro. Energie je jako páka, kterou lze použít pro dobro nebo i pro zlo. Zde je třeba si jen připomenout, že uctívání energie je vlastní ďáblovi. Energie se stává požehnáním, jenom pokud je jejím hlavním cílem Bůh a láska.

smysl života není ve statcích hmotných ani duchovních, a dokonce ani v duševních, ale v tom, abychom se v první řadě zdokonalovali v lásce, protože Bůh je láska. Bůh miluje každého bez podmínek a bez požadavků, tak jako slunce svítí pro všechny.

Pomýlené usilování vede k informačním problémům a poté k problémům energetickým. Kvůli nesprávnému systému cílů člověk, který uctívá instinkty, přesouvá své zájmy na druhotné aspekty bytí a jeho energie se mění v energii agresivní. Čím více jsou cíle zkresleny, tím agresivnější je energie člověka.

Kolektivní podvědomí je ve své podstatě již Božím územím, proto je agresivita shůry potlačována velmi rychle a tvrdě.

Vědomí a podvědomí jsou dva protiklady. Naše podvědomí obsahuje naše hlubinné pocity, naše vědomí je však spojeno s našimi povrchními pocity. Povrchní a hlubinné pocity interagují jako dva protiklady: jsou jednotné i přecházejí jedna do druhé a také mezi sebou bojují.

Má-li člověk v duši dostatek lásky, která umožňuje vzájemné působení protikladů, pak vědomí a podvědomí fungují harmonicky. Neničí se navzájem a člověk může klidně řešit své pozemské záležitosti a současně cítit Boží vůli a následovat ji.

Pokud se člověku s nedokonalým charakterem otevře podvědomí, končí to nemocí nebo smrtí, proto bývá podvědomí obvykle uzavřené. Člověk se může na úroveň podvědomí dostat pouze v noci, když je jeho vědomí neaktivní. Jestliže to dělá během dne, jeho vědomí začíná ovládat podvědomí a výsledkem je, že jeho pýcha rychle roste se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Když lidé porušují mravní normy a přikázání a zabíjejí při tom lásku ve svých duších, spouští se program sebezničení. Tomu se říká Soudný den. Takto jsou uspořádány všechny procesy ve Vesmíru: jestliže je cíl chybný, pak nejprve začne trpět funkce a poté se její nositel rozpadá a mizí z povrchu zemského.

Lásku k Bohu si musíme zasloužit skutečným usilováním o Něj. Kristus popsal víru jako usilování beze strachu, pochybností nebo zastávek. Mnoho lidí neúplně správně chápe, co je víra. Víra není pasivní očekávání, ale aktivní vnitřní usilování. Očekávajíce stáváme se závislými, ale usilujíce získáváme svobodu a nezávislost. Ale stávajíce se nezávislými musíme neustále svazovat naše činy s citem lásky a s Boží vůlí, jelikož Bůh nás řídí skrze lásku.

Existuje staré ruské přísloví: „Přišlo neštěstí – otvírej bránu!“ (v češtině „Neštěstí nechodí nikdy samo.“ – pozn. překl.) Jaký je jeho smysl? Poukazuje na to, že pokud člověk ztrácí velký balík energie, pak aby nezemřel, je tato ztráta dělena na fyzické a na duchovní struktury. Jindy se stane, že nepříjemnosti člověka minou, zato on hned onemocní. Člověk předem vždy dostává znamení, a pokud jim porozumí, má šanci ke změně, k překonání problémů a vytvoření správného postoje ke světu.

Vysvětlím, jak z mého pohledu vypadá samotný princip vzniku choroby. Představme si, že člověk se ponořil do studené vody. Co se při tom děje? Začne ztrácet energii. Aby se snížil únik tepla, reaguje tělo stažením kůže a vazokonstrikcí. To je normální, přirozená reakce každého organismu. Zároveň člověk zažívá stres.

Slavný výzkumník stresu Hans Selye nejprve řekl: „Stres je smrt,“ ale poté dodal: „Stres je život.“ Jeden člověk se vykoupe ve studené vodě a onemocní, ale druhý posílí svou imunitu. Zdrojem nemoci proto není stres, ale nesprávný postoj ke stresové situaci.

Každou nestandardní situaci, ve které se člověk ocitne, lze označit za stresující – v tu chvíli je člověk donucen něco udělat, podniknout určité kroky. K tomu potřebuje model, obraz světa, který ukazuje a vysvětluje, co se děje a co má dělat. V souladu s tímto modelem se člověk nějak rozhodne. Aby se ve stresující situaci zorientoval, musí vydat spoustu energie.

Člověk věřící a mravní chápe, že vše se děje podle vůle Nejvyššího. Ví, že situaci uvnitř on sám nekontroluje, neřídí ji. Intuitivně cítí, co se děje, a je připraven na neočekávané události.

Člověk nevěřící, mající prioritu ve vlastním vědomí a zvýšenou vlastní důležitost, bere veškerou odpovědnost na sebe. Snaží se kontrolovat vše, co se děje ve světě kolem něj – nejen na vnější, ale i na jemné úrovni. A to je pro člověka nadlidský úkol, protože kontrola nad jakoukoli situací na jemné energetické úrovni je kontrolou nad celým Vesmírem.

Nevěřící člověk má přístup do podvědomí omezený. Nechápe, co se děje, nevidí skutečný obraz odehrávajících se událostí. V okamžiku stresu dochází k obrovskému nekontrolovanému výdeji energie a mechanizmus sebezáchovy musí zastavit její příliš velkou ztrátu. Je nebezpečná nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho potomky. Aby byly zachráněny děti a vnoučata, může u člověka dojít k srdeční či mozkové mrtvici nebo infarktu…

Jestliže je proces výdeje energie pomalejší, objeví se méně závažné onemocnění. A malá, ale stálá ztráta energie spojená s negativními emocemi, depresí, lítostí a sklíčeností často způsobuje rakovinu.

Začne-li člověk na nějakém místě v těle ztrácet energii, pak to zpočátku vnímá jako mírné svědění. Pokud se odtok energie zvýší, vzniká pocit mírné bolesti. Dochází-li ke ztrátě energie relativně rychle, bolest zesiluje. Jestliže se energie ztrácí nepřetržitě, objeví se buď zánět nebo otok nebo dochází k usychání orgánu. Přirozený pokles energie, ke kterému dochází ve stáří, nejčastěji vede k usychání lidského těla.

Nekontrolovaný pokles energie v důsledku stresu často vede k tvorbě nádorů a tyto nádory se mohou přeměnit v nádory zhoubné. Nejlepším lékem na rakovinu je víra, optimismus a dobrosrdečnost.

V poslední době o tom začali mluvit i lékaři, což znamená, že v moderní medicíně dochází k určitému pokroku.

Současné sebedokonalejší medicíně navzdory upadá dnešní ateistické lidstvo zákonitě do stavu neustálého stresu a tím ztrácí svou energii. Znakem ztráty životní energie na celém světě jsou rozpad rodin, homosexualita a mravní úpadek společnosti.

Jestliže člověk nemá energii, aby přivedl na svět děti, jeho tělo změní sexuální orientaci. Když člověk nedostává energii od Boha, bere ji ze zásob své duše. To vede k tomu, že mravnost společnosti klesá. Amorální člověk si chrání zdraví a blahobyt na úkor rozkladu své duše. Takový člověk může prosperovat v přítomnosti, zatímco ztrácí budoucnost.

Alkohol je silný stimulant. V mládí, když má spoustu energie, člověk pije alkohol a cítí se šťastný. Pokud však člověk učiní z hledání požitku hlavní cíl, stane se podobným kryse, jíž vědci do centra potěšení v mozku implantovali elektrodu. Taková krysa donekonečna stlačuje páčku, aby získala požitek, a zapomene i na jídlo a pití, aby nakonec zemřela vyčerpáním.

Ze stejného principu pro alkoholiky a narkomany přestávají existovat všechny ostatní požitky. Nejdůležitějším se jim stává užívání alkoholu nebo drog, které stimulují vyšší uvolňování energie. Právě toto uvolňování energie jim přináší pocit štěstí.

Když energie opouští duši, člověk to necítí, ale když energie opouští tělo, velmi rychle si toho člověk všimne, protože začne být nemocný.

Aby se člověk uzdravil, musí pocítit důležitost citů, prioritu lásky nad myšlenkami, koncepty, plány, cíli a úkoly.

A to je dost těžké. Hluboká změna vědomí je vnímána jako zničení, jako smrt, dokonce jako ještě něco horšího než smrt, protože duchovní struktury člověka žijí i po zničení jeho těla. Skutečné změny jsou do jisté míry duchovní smrtí, mnohem rozsáhlejší než smrt fyzická. Člověk, který umístil vědomí na první místo a na lásku zapomněl, se proto vnitřně změnit nedokáže.

Rozvoje nebývá, aniž by se dotyčný změnil. To co se nerozvíjí, uhasíná a odumírá. Vědomí umístěné na první místo nejenže se zříká lásky a stává se krutým, ale může také vést k sebezničení jak jednotlivce, tak celé civilizace. Racionalita postrádající mravnost a intelekt postrádající lásku není jen ďábelstvím, ale také cestou k zániku civilizace.

Pro člověka je velmi obtížné vzdát se vědomí kvůli lásce. Porozumění na úrovni vědomí je spojeno s kontrolou nad situací, s obranou a záchranou života, proto člověk často vnímá přechod k lásce jako smrt. Bojí se vzdát se porozumění, bojí se vzdát se kontroly nad situací. Proč byl Kristus ukřižován a zemřel na kříži? Aby lidem ukázal, že láska je důležitější než život, je důležitější než porozumění. Láska je výše než intelekt a vědomí.

Medicína s jejím velmi primitivním obrazem světa nadále léčí tělo, a tím všechny problémy přenáší na duši člověka. Ale člověk s nemocnou duší přichází o budoucnost. Medicína nepracuje s pojmem „energie“ a nechápe, že člověk je v první řadě bytostí informačně energetickou, a teprve potom fyzickou.

Příčinou mnohých vážných onemocnění je prostě snížení úrovně energie. A příčinami snížení energie jsou nesprávný způsob života, nesprávná strava, nesprávné chování a co je nejdůležitější, nesprávný emoční stav člověka.

Tyto znalosti byly již dávno vylíčeny ve svatých knihách a zakotveny v tradicích mnoha národů světa. V náboženství, které často vnímáme jako pohádku, je zašifrována informace o vesmírných zákonech. Náboženství bylo proměněno v pohádku, aby bylo možné ovládat lidi a tím sledovat politické a jiné cíle.

Podstata náboženství, které spojuje člověka s Bohem, spočívá v tom, aby člověk pomocí znalostí vyložených ve svatých knihách dostal příležitost pomoci své duši a souběžně i svému tělu a osudu.

Když naše duše nemůže snést bolest, když nedokážeme přijmout to, co se stalo, když jsme zoufalí a sklíčení, když žijeme v režimu dlouhodobého přetížení kvůli připoutanosti k životním hodnotám, pak dochází k velké ztrátě energie. Důsledkem toho je vznik rakovinného nádoru.

Spojení zdravotního stavu člověka s jeho pocity lze vidět na příkladu nádorových onemocnění.

Počet nádorových onemocnění se v posledních letech dramaticky zvýšil. Lékaři to spojují především s životním prostředím. Ekologický stav planety se skutečně zhoršuje nám před očima a naše jídlo se stává čím dal méně poživatelným.

Vlna nádorových onemocnění však svědčí nejen o zhoršování životního prostředí, tento nárůst svědčí o oslabení víry v Boha. Když naše duše nemůže snést bolest, když nedokážeme přijmout to, co se stalo, když jsme zoufalí a sklíčení, když žijeme v režimu dlouhodobého přetížení kvůli připoutanosti k životním hodnotám, pak dochází k velké ztrátě energie. Důsledkem toho je vznik rakovinného nádoru.

Pokud žena onemocněla rakovinou prsu, znamená to, že před časem vyvolala svými agresivními pocity a nesprávným chováním u budoucích potomků podstatnou ztrátu energie.

Rakovina prsu je zpravidla způsobena negativním zatížením potomků. Žena kojí prsy, prsa jsou spojena s potomky, s dětmi, se zachováním jejich životní síly. Problémy s prsy znamenají, že matka o tuto sílu své děti ochudila. To znamená, že žena před početím dětí mohla upadat do sklíčenosti, cítit ukřivděnost, odsuzovat a dříve nebo později musí tyto rozházené kameny posbírat.

Člověk zažívá štěstí buď z lásky a směřování k Bohu, anebo z realizace svých instinktů – instinktu sebezáchovy a instinktu zachování rodu. Civilizace ztrácející lásku k Bohu se proto stává agresivní a chlípnou. Jakmile směřování k Bohu slábne, začínají války a neřesti, což svědčí o uctívání instinktů. A pak následuje nárůst agrese a v důsledku toho se naplní osud Sodomy a Gomory…

Čím vyšší je pýcha ženy, tím silnější ukřivděnost a sklíčenost žena pociťuje.

Jde však o to, že informace z vědomí přecházejí do podvědomí a zakotvují se tam až po absolvování řady životních zkoušek, a to ne okamžitě, ale až po určité době.

Čím více člověk hřešil, tím déle trvá proces změny podvědomí. Tento proces může trvat několik let, a jestliže nedochází ke skutečným hlubokým změnám, je třeba dříve či později za učiněné chyby přijmout odpovědnost. Obzvláště nebezpečné jsou potraty, zřeknutí se rodičů, nechuť žít, zoufalství a pohrdání lidmi.

• U lidí začínajících číst mé knihy a chápajících nejen hlavou, ale i svými pocity skutečnost, že Bůh existuje, dochází k určitým změnám. Měnit se je však třeba nepřetržitě v průběhu celého života. Moje knihy můžete zahodit a víc už je nečíst, ale směřování k Bohu zahazovat nesmíte.

Nezřídka se stává, že člověk, který přečetl mé knihy, našedši v nich nesrozumitelná místa nebo když s něčím nesouhlasil, knihy odhodí a vrátí se ke svému předchozímu životu. Nebo naopak považuje mé informace za něco jako lék: vzal sis tabletu a pomohla ti – znamená to, že další už nemusíš brát.

Odhodí-li však člověk spolu s mými knihami i víru, pak později, když se problémy vracejí, je pro něj mnohem obtížnější je vyřešit. Zřeknutí se Boha je věc vážná a lidé za ni také vážně pykají. Pokud jste pod nohama ucítila správnou cestu, nesmíte už ji opustit.

• Když skrze pokání měníme své city tím, že překonáváme pocity křivdy, odsuzování, sklíčenost a přezírání, musíme tyto změny upevnit v našem charakteru.

Jak zjistit, zda se už nebudeme urážet a odsuzovat? Ze svého charakteru. Jestliže místo toho, abychom se urazili, začneme vychovávat sebe i ostatní, to znamená druhým pomáhat, a nezabíjet je svou ukřivděností, znamená to, že jsme se skutečně změnili. Změna charakteru zaručí, že se člověk již nebude urážet a odsuzovat.

Jestliže se však člověk kaje, ale jeho charakter zůstává stejný, ničeho nedosáhne. Víc než to, podle podobenství o sedmi démonech se bude potom urážet sedmkrát více.

• Člověk si je často jistý, že se změnil a stal se jiným. Cítí, že na svět kolem sebe reaguje úplně jinak. Ale tento pocit je velmi relativní, změny se mohou dotknout pouze povrchní vrstvy duše. Když člověk něco pochopí hlavou, jeho duše nemusí tuto informaci ještě dlouho přijmout a brání se, zvláště je-li zatížena problémy, které se už přenesly na potomky.

Nestačí jen pochopit, že Boží vůle je primární a přítomná ve všem – přítomnost Boží vůle je třeba cítit. Je třeba procítit touhu po umocnění lásky k Bohu jakožto hlavní přání a prvotní pohyb duše, procítit jednotu celého světa a lásku k celému světu, navzdory jeho vnější nedokonalosti.

• Problémy v charakteru, které jsme zdědili po rodičích, musíme sami překonat. Všemi zkouškami, kterými naši rodiče úspěšně neprošli, budeme muset projít my. Pokud tomu neporozumíme, postihnou nás stejné nemoci a neštěstí, jaká postihla je.

Pokud nechápeme, že neseme odpovědnost nejen za sebe, ale i za to, co jsme předali našim dětem, pak také zaplatíme svým zdravím a problémy s osudem. Stane se tak, pokud nebudeme ve svých dětech pěstovat víru v Boha, nenaučíme je odpouštět a ve všem vidět Boží vůli.

• Jedním z nejnebezpečnějších programů je agrese k rodičům. Bůh dal život naší duši a dovolil rodičům, aby vytvořili naše tělo, proto je v podvědomí člověka postoj k rodičům podobný postoji k Bohu.

Silná a dlouhodobá ukřivděnost vůči rodičům je velmi nebezpečná, protože se jedná o ukřivděnost vůči osudu a vůči Bohu. Ti, kteří se na rodiče velmi hněvali, mají zpravidla vážné problémy s osudem a zdravím.

• Po přečtení mých knih se odpovědnost za přečiny proti kosmickým zákonům zvyšuje. Porušuje-li člověk zákon, aniž by jej znal, je potrestán. Jestliže člověk ví, co od něj zákon vyžaduje, ale stejně jej porušuje, je takový člověk potrestán dvojnásobně.

Mnohý člověk po přečtení mých knih, nedospěv ke správným závěrům, jedná jako předtím, a pak se diví, proč negativní důsledky přicházejí rychleji a jsou mnohem tvrdší. Znalost zákona zvyšuje odpovědnost.

• Modlitba se spoustou slov je neúčinná a může být dokonce nebezpečná z toho důvodu, že aktivuje vědomí. S Bohem spojena je naše duše, která myslí pocity a obrazy, modlitba proto musí být jako báseň, modlitba má sestávat z pocitů vyjádřených slovy. Čím jednodušší jsou slova a více pocitů, tím efektivnější je modlitba. Vaše modlitba se podobá vědeckému traktátu.

• Abyste v duši stále zachovávala lásku, musíte umět správně řešit konflikt. Konflikt, který byl vždy považován za zlo, je ve skutečnosti hlavním nástrojem rozvoje, jestliže k němu zaujmeme správný postoj. O tom, jak správně řešit konflikt, jsem ve svých knihách psal mnohokrát.

Deprese je důsledkem pýchy, odmítnutí Boží vůle, neschopnosti ovládat své touhy a neschopnosti obětovat se.

Jak se objevuje deprese? Když se člověk ocitne v situaci, která se mu nelíbí, může změnit buď situaci, nebo svůj postoj k ní. Pokud se Vám nelíbí chování manžela, není třeba hromadit v sobě ukřivděnost, lepší je přeměnit energii nespokojenosti v energii tvoření. Nutné je manžela vychovávat, měnit situaci a přetvářet svět kolem sebe.

Sklíčenost a podrážděnost se často objevují kvůli tomu, že člověk, který má zvýšenou pýchu, neumí nic obětovat. Manželství je vždy zároveň obětí, omezením svobody, určitou obětí vlastního času a zdraví věnovanou dětem a manželovi. Je nezbytné ustupovat, podřizovat se, přistupovat na kompromisy, je třeba se naučit pečovat o druhé, ctít upřímnost, umět chápat náladu druhého člověka. Je třeba se rozvíjet, zájmy duše klást na první místo a zájmy těla na místo druhé.

Deprese u ženy se často objevuje tehdy, když nedokáže v nitru přijmout situaci a změnit se. Vypovídá to o její zvýšené pýše.

Zdrojem všech našich problémů je zvýšená připoutanost ke světu. Připoutanost je překonávána především správným systémem priorit. Když správně reagujeme na svět kolem nás, přestaneme se klanět hmotným, duchovním i duševním hodnotám.

Člověk, který se objedná ke mně na konzultaci, se připojuje k mému informačnímu poli. Podvědomě se mu tak obnoví správný obraz světa, po čemž se všechny procesy v těle normalizují.

Někteří lidé, kteří čtou mé knihy, se proto uzdravují, zatímco jiní, kteří dál vytrvale hájí svůj nesprávný obraz světa, se začínají cítit hůř.

Jakýkoli duchovní život a jakékoli techniky působí pouze na zvýšení pýchy, pokud hlavním cílem člověka není sjednocení se Stvořitelem a umocnění lásky v duši. Bez ohledu na to, jak moc člověk na sobě pracuje, bez ohledu na to, jaké duchovní praktiky dělá, jeho osobnost zůstává nezměněna. Čím větší jsou duchovní schopnosti člověka, tím je pro něj jeho lidské já významnější.

Podstatou rozvoje je transformace duše.