40 otázek o duší, osudu a zdraví, 2 díl

Audio ukázka knihy:

xxxxx

Sodoma a Gomora nezanikly proto, že je Bůh potrestal, ale proto, že samy sebe potrestaly: když lidé, kteří žijí na Zemi, mají silný program sebezničení, potom planeta reaguje na tento program a dochází k přírodním katastrofám.

Jádrem programu sebezničení je nestřídmost lidí v jejich touhách. To je západní model chování, kdy člověk uctívající své touhy není schopen přijmout žádnou bolestivou situaci. Nepřijímá vůli Boha, začíná nenávidět Nejvyššího, což nevyhnutelně končí sebezničením.

xxxxx

To, čemu říkáme city, pocity, podvědomí, nevědomí, má povahu bioenergetického pole – naše city jsou v podstatě rozlity po celém Vesmíru. Pokud se soustředíme na jakoukoliv informaci, na jakékoli téma, jen pomyslíme na konkrétního člověka, hned vzniká kontakt. K tomuto kontaktu dochází na podvědomé úrovni, protože naše vědomí není schopno zpracovat příliš velké množství informací.

xxxxxx

Má-li člověk nadpřirozené schopnosti, což znamená zvýšený přístup do podvědomí, všechny jeho touhy se plní. Takový člověk by měl být milující a vysoce mravní. A když člověk oplývá nadpřirozenými schopnostmi, ale víru v Boha má slabou, směřuje přímou cestou k démonizmu, agresivitě a pýše.

xxxx

Když se v chlípném člověku objeví energie, myslí jen na sex. Když stoupne energie v člověku pyšném, začne dělat plány a cítit se všemohoucím.

Když se v člověku duše objeví energie, začne cítit lásku k celému světu a chce zachránit celý svět – ale i toto je zločin před Bohem, pokud přitom člověk na Boha zapomene. První energie musí být věnována Bohu: musíte Bohu poděkovat, směřovat k Němu a chápat, že vše je od Něj. A když je Bůh pro člověka na prvním místě, pak láska ke světu již není zločinem.

xxxxx

Vědomí rozděluje, analyzuje, srovnává. Vědomí je spojeno s objektivním světem, proto rozděluje a ničí. Zatímco podvědomí myslí v obrazech, pocitech, podvědomí lidi spojuje. Když je vědomí na prvním místě, začne ničit všechno, včetně našich citů a člověk se může i zbláznit. Proto lidé se zvýšenou pýchou inklinují k schizofrenii.

xxxxx

Je nepřijatelné potlačovat své pocity. Když je potlačujete, je to také agrese, jen již k sobě samé. Není nutné vlastní pocity potlačovat, ale zbavovat se závislosti. Přestáváme záviset na něčem, když najdeme jiný bod opory. A takovým bodem opory může být pouze láska k Bohu.

Musíte přivést svou duši do pořádku, teprve pak se něco ve Vašem životě začne měnit.

xxxxx

hlavní realizací každého člověka je schopnost pocítit v sobě Božství. Pokud v sobě člověk pocítil Božskou lásku a naučil se ji zachovávat v každé situaci a udržovat ji ve své duši, již obstál jako člověk a splnil své hlavní předurčení.

Přivedení dětí na svět, zachování a pokračování života – to vše by mělo být až na druhém místě za láskou k Bohu. Jestliže máme nedostatek lásky k Bohu, pak narození dětí může vést k ještě většímu vzdálení se od Boha.

Nakolik obstojíte v plánu lásky k Bohu: to je zachování, udržení a rozvoj lásky, natolik se potom dokážete seberealizovat i v ostatních aspektech života.

xxxxxx

Pročpak se lidstvo do hlubky nemění? Faktem je, že naivní a zištné myšlenky o poslání Krista lidem uzavřely cestu k hlubinným změnám. Kristus nepřišel, aby vzal na sebe hříchy lidí, a tak každého očistil. Přišel naučit lidi, jak se změnit, jak se připodobnit Bohu a zároveň pocítit jednotu s Ním. Pokud lidská logika nahrazuje logiku Božskou, podkopává to základy náboženství a vede k těžké krizi.

xxxxx

Proč se ďábel nechce a nedokáže změnit? Když nastane změna, jinými slovy rozpad, potřebujeme bod opory, bod stability. Tento bod opory musí vybočovat nad rámec času. Tímto opěrným bodem je Bůh. Bez lásky k Bohu a podvědomého sjednocení s Ním se rozvoj a změna stává rozpadem a záhubou. Jsou to právě lidé s tendencí k démonismu, tedy se zvýšenou pýchou, kteří nedokáží něco obětovat, nedokáží se měnit.

Svět je pro ně nehybný a neměnný. Nemohou připustit, že se mýlí, poněvadž to pro ně znamená sebezničení. Nedokáží ovládat své touhy, protože omezení a askeze znamenají oběť. Litují minulosti, jelikož neumí přijmout Boží vůli.

Sexuální nezdrženlivost, jinak řečeno neschopnost ovládat své instinkty, má ve svém základu pýchu. Nedotknutelnost, primárnost vlastního vnějšího já vede k nedotknutelnosti jednotlivých částí vnějšího já, tedy instinktů a tužeb. Žena, která neumí ovládat svou chtivost, se stává lhostejnou vůči svým dětem a snadno půjde na potrat, protože děti by byly konkurenty požitku.

xxxxx

Pohan nedokáže zažít plnohodnotnou lásku k Bohu, protože jeho láska je obrácena pouze do té poloviny světa, kterou on považuje za Božskou.

xxxxx

Každá práce má být zaplacena, slovo „zadarmo“ pod krásnou rouškou používají jen nevyléčitelní idealisté.

xxxxx

Čtení při jídle je také nežádoucí. Když člověk čte a zároveň jí, jeho vědomí pracuje intenzivně, jeho koncentrace na vědomí se posiluje a začíná nadměrné přepětí vědomí. Při jídle by hlava neměla myslet, ale měla by se radovat duše.

Během jídla se však můžeme bavit, protože když komunikujeme, naše city a duše se aktivují. Když při jídle hraje příjemná hudba, je to dobré pro duši. Vědomí při tom odpočívá. Pokud má restaurace pěkný interiér, hoří svíčky, pokud je jídlo krásně upravené, to vše vyvolává pozitivní emoce, rozvíjí city a brzdí vědomí.

Během jídla, jelikož podvědomí je otevřené, není vhodné diskutovat o negativních zprávách, které vyvolávají agresi, strach či podráždění. Když je člověk agresivní nebo depresivní, je lepší trochu s jídlem počkat. Uvádí to dokonce indická ájurvéda. Člověk během jídla by se měl radovat, komunikovat s lidmi, užívat si jídlo – takové je nejlepší pozadí při jídle.

xxxxx

Onanie bývá u těch dětí, kterým chybí v duši láska. Láska přináší pozitivní emoce, ale když jich je málo, stává se dítě stresovaným, takže se snaží alespoň nějakým způsobem zvýšit pocit radosti v duši. A tehdy začíná dětská onanie, drogy, raný sex či alkohol. To vše jsou problémy málo milovaných dětí nebo dětí se zvýšenou pýchou.

xxxxx

Uctívání bývá trojího druhu. Uctívání na úrovni duše je uctíváním rodiny, blízkých, milovaných; uctívání na úrovni ducha je uctíváním budoucnosti, zajištěného osudu, schopností, moci, intelektu atd. A uctívání na úrovni těla je uctíváním sexu, jídla, peněz atd.

xxxxx

Je nutné umocňovat setrvačnost lásky.

xxxxx

Dítě vnímá otce a matku jako jeden celek, miluje je oba, pro dítě jsou rodiče ochranou a láskou. Při konfliktu s ostatními lidmi dítě intuitivně hledá pomoc a podporu u svých rodičů.

Když se rodiče před dítětem hádají, vnitřní jednobožství v dítěti se rozpadá, svět se rozdělí do dvou táborů – dobra a zla a dítě si musí vybrat něčí stranu. Pokud se rodiče rozvedou, je to ještě horší, rozvod má na dítě destruktivní účinek. Z člověka věřícího v jednoho Boha se může stát pohanem. A pokud matka navíc odsuzuje otce a negativně ovlivňuje děti proti otci, je to již úplná katastrofa.

Agresivita vůči rodičům v podvědomí dítěte se rychle promění v agresi vůči Bohu a pak se systém hodnot u dítěte začíná měnit. Peníze, blahobyt a moc nad lidmi vycházejí do popředí. Vlastní touhy a instinkty se stávají hlavním orientačním bodem dítěte. Samo dítě s tím nemůže nic dělat, protože děti vždy podvědomě kopírují postoj svých rodičů ke konfliktu a k okolnímu světu.

Obdobný stav nastává u takzvaných málo milovaných dětí. Takové dítě vyrůstá, aniž by tušilo, že už má v sobě tendenci k zřeknutí se lásky, a pak se všechno v kruhu opakuje: svatba, hádky, rozvod a nešťastné děti.

xxxxx

Smyslem správného konfliktu je být schopen hájit své zájmy v tom hlavním a ustupovat v drobnostech.

xxxxx

Vědomí rozděluje, rozebírá a analyzuje a podvědomí sbírá, cítí, sjednocuje, vede k jednotě.

xxxxx

Pokud je láska na prvním místě, pak nás zkoušky zocelí a učiní nás silnějšími. Pokud však zapomeneme na Boha, tehdy nás zkoušky učiní slabými, nemocnými a umírajícími.

xxxxx

Nemoci existují, protože v sobě máme málo lásky

xxxxx

Zánět dutin je výsledkem nahromaděné agrese vůči ostatním nebo vůči sobě samému.

xxxxx

To, co se nerozvíjí, hyne. Rodina se musí rozvíjet. Rozvoj probíhá podle zákona jednoty a boje protikladů. Manželka musí neustále posilovat vnitřní jednotu se svým manželem, ale bořit a pozměňovat formu.

Bez konfliktu neexistuje rozvoj. Manžel se musí obávat, že jiný muž mu může ženu odvést, pokud ji on, manžel, nebude každý den dobývat. Přiměřená žárlivost nutí uvolňovat energii a zostřuje smysly. Hlavně nic nepřehánět, ale najít zlatý střed.

xxxxx

Výhrady a zášť nelze držet uvnitř, jinak odejdou do podvědomí a začnou zabíjet ty nejbližší. Silná nebo dlouhotrvající zášť vůči otci začne zabíjet manžela, milovaného muže, syna, poněvadž na hlubinné úrovni jsme jednotní. Pokud nenávist pronikla do podvědomí, začne zabíjet každého muže, který se nachází v naší blízkosti.