14 let jsem zažívala domácí NÁSILÍ v partnerství!
Věřila jsem, že je to NORMÁLNÍ, protože JSEM ŠPATNÁ!
V rodičovském domě jsem byla naučená, že když se na ně obrátím o pomoc a ochranu - pouze mě obviní, že je to moje vina a že nemám na pomoc nárok!
Na policii se případ poprvé dostal ve chvíli, když můj muž a otec mých dětí mi dal pěstí do oka ( ne jako obvykle do hlavy) a ono nateklo.Volala jsem POUZE záchranku, protože jsem přestala vidět.
Tehdy jsem si hodně vyčítala, že záchranka oznámila případ policii a sociální péči (neboť v okamžiku útoku jsem měla na rukou svou dvouletou dcerku).
Moje rehabilitace trvala dlouho!Pochopila jsem, že násilí není normální!
Že mám právo na svou :
přirozenou nevinnost
bezpečí
ochranu
úctu a respekt
Učím se nyní sebelásce každý okamžik svého života!
Pochopila jsem, že NENÍ MOJE VINA, že můj muž ustavičně požívá alkohol, že neumí komunikovat a má konflikty s okolím!Že moje "vina" je pouze v tom, že já sama věřím tomu, že je to moje vina!
Uvěřila jsem v to, že jsem špatná!
Naše víra totiž může být CHYBNÁ!
Pokud věříme ve svoji vinu aniž bychom něco provedli - je to pouze PAST!
Dnes již dokážu rozpoznat emoční útok, který vždy předchází tomu fyzickému a ochránit sebe sama!Pohybovat se pouze v atmosféře úcty a respektu k sobě samé!
Přeji všem aby se dokázali OSVOBODIT ze svého mentálního otroctví!Jsme přirozeně SVOBODNÉ BYTOSTI! Ať se nám daří!!!