DIAGNOSTIKA KARMY 6 (TEĎ 7) - ŠANCE NA PŘEŽITÍ
Popis
ukázka:
Dříve jsem si myslel: moje vidění a má metoda mě učiní nezranitelným.
Potom jsem pochopil, že touha být nezranitelným, byla mým hlavním nebezpečím.
Byl jsem naprosto bezbranný.
Nic nefungovalo.
Vše se zhroutilo.
Musel jsem se opět upnout k citu lásky jako k jediné konstantě.
A díky tomu se mi obnovilo vidění, analýza a celý můj systém.
A tak opět ležím a dívám se na ranní nebe.
A uvnitř mě to všechno chroptí.
Vím, že tento zánět průdušek může přejít za pár dní, bez jakýchkoliv léků.
Ale problém to stejně neodstraní.
Nemohu se domoci jasného chápání, co je to destabilizace od 1. do 13. úrovně.
Je to spjato s pýchou, se šťastným osudem.
Je to dětem a vnukům předaná touha nežít, když se vše zhroutilo. Vždyť jsem již tolikrát procházel všemi těžkými životními situacemi, zbavoval se nespokojenosti a zachovával lásku.
Proč se opět objevily s takovou silou?
Za poslední dva dny jsem se již stokrát snažil proanalyzovat, co se to děje, ale zcela jasně jsem to nezjistil.
Zatím jsou jednou z hlavních příčin dospívání mých dětí a jejich budoucí problémy, kterými nemusejí projít a nemusí je překonat. Dcera má již více než dva měsíce kašel.
Souvisí to s budoucími pocity křivdy vůči mužům.
Situace mi je maximálně jasná.
„Budeš se urážet na druhé lidi,“ říkám, „předem životní zkoušky nezvládáš.
Může to zasáhnout děti, odtud ten kašel, tedy brzdění pocitu křivdy před tím, než se objeví.
Chovej se správně.
Měň se.
Kašel musí přejít.“ Ale neznámo proč nemizí.
Asi je přece jen příčina ve mně.
Vzpomínám si na rok 1971, když se zhroutily všechny moje plány a naděje na úspěšnou kariéru.
Domníval jsem se, že jsem to přijal naprosto klidně.
Ukazuje se, že pocity křivdy vůči celému světu a touha nežít byly přitom v poměrně silné míře. Z neznámého důvodu se začínají teď tyto hlubinné emoce vynořovat s hrozivou rychlostí a rozsahem.
Začíná velmi nebezpečné období.
Před několika lety jsem jaksi zažertoval:
„Dříve jsme přezírali a nenáviděli ty, kteří nás uráželi a ponižovali, nyní se učíme odpouštět těm, kteří ponížili naše nejsvětější city. Někdy nastane čas a my budeme snít o tom, aby nám někdo ukřivdil, ale ono se tak nestane.
A my budeme naši nedokonalost odpracovávat nemocemi a smrtí.
Pro mě, jak se ukazuje, tento čas již nastal.
Bez zjevných příčin se začínám hroutit.
A těch nepříjemností, kterých se na mě poslední dobou sesypala celá řada, je zjevně málo, aby mě daly do pořádku...
A uvnitř mě to všechno chroptí.
Vím, že tento zánět průdušek může přejít za pár dní, bez jakýchkoliv léků.
Ale problém to stejně neodstraní.
Nemohu se domoci jasného chápání, co je to destabilizace od 1. do 13. úrovně.
Je to spjato s pýchou, se šťastným osudem.
Je to dětem a vnukům předaná touha nežít, když se vše zhroutilo. Vždyť jsem již tolikrát procházel všemi těžkými životními situacemi, zbavoval se nespokojenosti a zachovával lásku.
Proč se opět objevily s takovou silou?
Za poslední dva dny jsem se již stokrát snažil proanalyzovat, co se to děje, ale zcela jasně jsem to nezjistil.
Zatím jsou jednou z hlavních příčin dospívání mých dětí a jejich budoucí problémy, kterými nemusejí projít a nemusí je překonat. Dcera má již více než dva měsíce kašel.
Souvisí to s budoucími pocity křivdy vůči mužům.
Situace mi je maximálně jasná.
„Budeš se urážet na druhé lidi,“ říkám, „předem životní zkoušky nezvládáš.
Může to zasáhnout děti, odtud ten kašel, tedy brzdění pocitu křivdy před tím, než se objeví.
Chovej se správně.
Měň se.
Kašel musí přejít.“ Ale neznámo proč nemizí.
Asi je přece jen příčina ve mně.
Vzpomínám si na rok 1971, když se zhroutily všechny moje plány a naděje na úspěšnou kariéru.
Domníval jsem se, že jsem to přijal naprosto klidně.
Ukazuje se, že pocity křivdy vůči celému světu a touha nežít byly přitom v poměrně silné míře. Z neznámého důvodu se začínají teď tyto hlubinné emoce vynořovat s hrozivou rychlostí a rozsahem.
Začíná velmi nebezpečné období.
Před několika lety jsem jaksi zažertoval:
„Dříve jsme přezírali a nenáviděli ty, kteří nás uráželi a ponižovali, nyní se učíme odpouštět těm, kteří ponížili naše nejsvětější city. Někdy nastane čas a my budeme snít o tom, aby nám někdo ukřivdil, ale ono se tak nestane.
A my budeme naši nedokonalost odpracovávat nemocemi a smrtí.
Pro mě, jak se ukazuje, tento čas již nastal.
Bez zjevných příčin se začínám hroutit.
A těch nepříjemností, kterých se na mě poslední dobou sesypala celá řada, je zjevně málo, aby mě daly do pořádku...
Vraťme se k minulosti.
Jestliže člověk v přítomnosti negativně hodnotí situaci, je to krátkodobá agresivní emoce, neboť jakékoli negativní hodnocení spouští mechanizmus agrese.
V přítomnosti kritické agresivní hodnocení představuje nebezpečí, ale jen malé.
Když negativně hodnotíme skupinu lidí, stát nebo celé lidstvo, dokonce i krátkodobé zapojení mechanizmu agrese může být nebezpečné pro psychický a fyzický stav.
Dáváme-li však negativní emocionální hodnocení událostem z minulosti, tedy opovrhujeme, odsuzujeme, litujeme, agrese vůči citu lásky se stonásobně až tisícinásobně zvyšuje.
Naše adaptační možnosti tím pádem klesají.
A jakýkoliv stres se stává nezvladatelným.
Proto veškeré záporné emoce, spjaté s minulými událostmi, neměníme-li vztah k uplynulé události, mohou výrazně snížit naši adaptaci v přítomnosti.
Stres, který je zpravidla spjat s událostmi budoucnosti, je emocemi strachu, nejistoty.
Mají tyto emoce vliv na náš fyzický a psychický stav?
To znamená, že cit lásky lze nazvat hlavním informačním zdrojem jakékoliv bytosti ve Vesmíru.
Ale existují události, probíhající ve Vesmíru, události, probíhající v Metagalaxii, události, probíhající v naší galaxii atd., a existují události, probíhající v okruhu několika metrů od nás.
Stejně důležité jsou jedny i druhé.
Rozdíl je jen v časových intervalech.
Aby bylo zabezpečeno přežití fyzické schránky nebo s ní souvisejících určitých území, je živá bytost vynucena chovat se periodicky agresivně.
Vědci zjistili paradoxní fakt.
Ze všech instinktivních emocí zanikají agresivní emoce jako poslední.
Z čehož někteří psychologové došli k závěru, že hlavní instinkt člověka a jakékoliv živé bytosti je instinkt agrese.
Ve skutečnosti je agresivita možností adaptace v krátkodobých procesech.
Jak moc se člověk soustředí na takový mechanizmus, natolik uzavírá kontakt strategické adaptace.
Jednoduše řečeno, lidé se zvýšenou agresivitou, nepřejícností ve velkém časovém rozmezí nejsou životaschopní.
Agresivní emoce, pokud trvají dlouho, začínají vytěsňovat a narušovat cit lásky.
V tomto případě probíhá přerušení kontaktu s informačními procesy ve Vesmíru, a to způsobuje nemoc a smrt, tedy pokud musí mít cit dobrosrdečnosti a lásky maximální setrvačnost, pak pocit podráždění, agresivity, tvrdého chování by měly mít minimální setrvačnost.
V takových případech adaptace k vnějšímu světu probíhá normálně...
„Vidím, že s mým synem se děje něco strašného a nemohu s tím nic dělat.
Měl milovanou dívku, ale nedávno se s ní rozešel a velmi těžce to nesl.
Teď se všechny jeho plány, naděje, jak v zaměstnání, tak v byznysu i v osobních záležitostech zhroutily.
Zcela ztratil kontrolu nad situací.
Přitom je specialista na bojová umění a za několik posledních měsíců ho několikrát zmlátili na ulici: jako by ho něco svazovalo, nemohl se pořádně bránit.
Cítí beznadějnost situace a začíná pít. Stále více se propadá do propasti a já jsem bezmocná mu pomoct.“
Stačí mi několik vteřin, abych na jemné úrovni uviděl situaci.
„Můžete změnit jeho osud za několik hodin,“ říkám ženě. „Vše, co jste vyjmenovala, zmizí jako dým.
Jen musíte vážně zapracovat na sobě.
Váš syn lpí na ideálech, jinými slovy uzavření budoucnosti převyšuje asi pětkrát nebezpečnou úroveň.
Ve značné míře to přišlo skrze Vás, protože jste nežila Božskou láskou, ale ideály, duchovností, šlechetností.
Přezírala jste lidi chudé duchem, tedy neschopné a hloupé, bezzásadové a nečestné.
Nechtělo se Vám žít, když byly pokořeny vaše ideály, když Vás zrazovali a nespravedlivě se k Vám chovali.
Před početím dětí, abychom je zabezpečili velkou porcí Božské lásky, je potřeba se odpoutat od všeho lidského.
A čím silněji člověk na něčem lpí, tím bolestivěji probíhá odpoutání.
Toto odpoutání může přijít prostřednictvím křivd ze strany lidí, nebo jestliže to nepřijímáme, skrze nemoci a neštěstí nebo skrze smrt.
A jestliže nechápeme, že křivda od jiného člověka je milost daná Bohem, pak jsou již naše děti léčeny nemocemi a neštěstím. Prožijte znovu svůj život a pociťte, že nejsvatější duchovní hodnoty nic neznamenají ve srovnání s láskou k Bohu.
Přijměte jakékoliv ponížení nebo nespravedlivost jako možnost zachránit své dítě, možnost změnit sebe prostřednictvím oproštění se od lidského a směřování k Božskému.
Přičemž modlit se je potřeba nejen za syna, ale i za vnuky.
Na jemné úrovni vidím temnou skvrnu, která přilnula k Vašemu synovi.
To je jeho budoucí dítě.
Aby se narodilo šťastné, musí se jeho duše očistit.
A to nyní probíhá přes pokoření ideálů a duchovnosti u jeho otce.
Nakolik zpětně dobrovolně přijmete očištění a tím, že se budete měnit, dáte do pořádku díky sobě syna i vnuky, natolik nebude nutné nedobrovolné očištění.
Čím méně závisí naše duše na lidských hodnotách, tím méně je potřeba nepříjemností a neštěstí, abychom ji očistili.
A když rodiče skutečně měnili svůj vztah k minulosti a přítomnosti, pak neméně reálně se měnila jejich přítomnost a budoucnost, včetně jejich potomků.“
„Jestliže vás urazil blízký, milovaný člověk a vy žárlíte, nenávidíte nebo jím opovrhujete, pak se to vše časem mění v program sebezničení a je blokováno v oblasti hlavy.
Žijete-li v dysfunkční společnosti, složitěji zde uvidíte a najdete viníky.
Žijete-li v dysfunkční společnosti, složitěji zde uvidíte a najdete viníky.Nespokojenost nepropuká, ale stále doutná, a program sebezničení je zde brzděn střevním traktem.
Jestliže však nejsou naše konstanty narušovány jednotlivým člověkem ani skupinou lidí, ale změnou energetiky Země nebo Slunce, pak je vzplanuvší program sebezničení blokován v oblasti první čakry, tedy narušením funkce močového ústrojí nebo konečníku, nádory nebo úrazy v této oblasti, impotencí nebo neplodností.
To znamená, že člověk netuší, že začala destabilizace jeho hlubinných duchovních hodnot.
A organismus může podvědomě způsobit výbuch agrese, nespokojenosti, a poté program sebezničení poškodí jeho první čakru, kde je ukryto hlavní informační řízení organismu.“...
Jeden zajímavý fakt: odpuštění, to jest zachování lásky, nebo podráždění jako agrese vůči lásce, se spouští mimo naší vůli a vědomí, ale jsou určovány našimi předchozími zkušenostmi.
Jestliže dokážeme odpustit milovanému člověku, který nám ublížil, pak dokážeme zachovat lásku a přežít při extra hlubinných destabilizačních působeních.
Pokud žárlíme, nenávidíme a přezíráme, pak agrese a poté program sebezničení nás automaticky zabíjejí, a my to ani netušíme.
„Naše energetika se stále méně shoduje s energetikou Země a Slunce,“ vysvětluji, „a návrat k harmonii proběhne prostřednictvím destabilizace lidských hodnot a stejně tak pomocí velikého množství lásky v celém lidstvu.“
K dnešnímu dni může lidstvo zachovat Božskou lásku při kolísání hodnot do páté úrovně, tedy hodnot, zahrnujících pět světů.
V nejbližších letech mohou být duchovní struktury destabilizovány do 13. úrovně, to jest úrovně třikrát převyšující naše možnosti.
Přitom nemusí dojít ke globálním katastrofám.
Prostě bude zablokována reprodukční funkce a ženy přestanou rodit děti.
I když je pravda, že program sebezničení se může projevit také katastrofami a válkami.
Přežijí zde ti, kteří mají návyk zachování lásky při rozsáhlé destabilizaci.
Například: úplné zhroucení osudu, finanční krach způsobují výkyvy do 13. úrovně.
Hanobení první lásky, nešťastná zamilovanost způsobují destabilizaci do 19., 21. úrovně...
Nyní vše jednoduše popíšeme.
Chlapec se poprvé zamiloval a pocítil ohromný rozsáhlý cit lásky k dívce.
Ona na to odpověděla tím, že ho zradila, ublížila mu a odešla k jinému.
Nehledě na ponížení lidské lásky, Božskou dokázal zachovat v první řadě proto, že Božské, všeodpouštějící lásky, která na ničem nezávisí, měl více než té lidské, závislé, úzkostlivé, urážlivé.
Tento chlapec dokáže v následujících společenských i planetárních kataklyzmatech přežít.
Jestliže se někdo zhroutil při první lásce, pak se bude stejně hroutit v jakékoliv následující situaci, aniž by to tušil.
Protože se v rámci své práce zabývám analýzou jemných struktur, v kterých jsou ukryty budoucí události, děje se mi to, co se může stát jiným později.
A kolísání mých 13 úrovní probíhá již nyní.
Roste program sebezničení a já s tím nemohu nic udělat.
Mýlím se ve své diagnostice tehdy, když jsem zaujat výsledky. Čím je zaujatost silnější, tím menší je šance získat přesnou a prvořadou informaci.
Nanejvýš přichází informace třetiřadá, nedůležitá.
Proto, když se mi stane velká nepříjemnost nebo neštěstí, nic nevidím a nechápu.
Mám jediný úkol: zachovat lásku a nehledat viníky.
A nakolik procházím touto zkouškou, natolik pak vidím hlavní informaci a mohu vše uvést do systému.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář