Diagnostika karmy 12 (teď 13)- Algoritmus života

Ukázka:

Člověk  má vyšší úroveň jednoty.

Jednou z hlavních podmínek pro každého člověka je vysoká úroveň vnitřní energie.

jsou zcela jiné systémy priorit podvědomí.

Schopnost přeměnit myšlenku, záměr v pocit je hlavní recept na úspěch, štěstí v životě.

Skutečná transformace probíhá na úrovni podvědomí. Tam se nachází naše zvyky, reflexy a instinkty.

U anděla je na prvním místě láska, u ďábla – myšlenka. Proto skutečná definice člověka je – člověk milující.

Transformace člověka probíhá skrze duši, a pokud je jeho duše příliš připoutaná k tělu a touhám, tělo se při transformaci svírá v mukách a člověk umírá. Proto může Božskou informaci obdržet jen ten, kdo je minimálně připoután k tělu a vědomí.

Morální člověk – to je ten, kdo pociťuje svou jednotu s druhými lidmi a budoucností. Proto má morální člověk rozvinuté strategické myšlení, má lepší intuici a předvídá budoucnost. Takový člověk přežije a jeho potomci budou zdraví.

K čemu jsem došel za patnáct let výzkumů? K pochopení, že láska je absolutní hodnota. V celém vesmíru neexistuje jediný důvod, abychom se vzdávali lásky. Naopak, je potřeba se zříkat všeho, co lásce brání. Čím větší je rozsah lidského štěstí, tím intenzivnější musí být směřování k Bohu a lásce.

Lidské hodnoty se nakonec omezují na pojem času. Čas se skládá ze dvou proudů, dvou protikladů, které jsou jednotné v prvotním impulsu. S časem spolupůsobíme prostřednictvím dvou instinktů: pokračování rodu a sebezáchovy. S instinktem pokračování rodu je spojena žárlivost a s instinktem sebezáchovy – pýcha. Zároveň s tím, žárlivost a pýcha jsou spojeny s budoucností a osudem. Potom, v určitém okamžiku, se tyto dva proudy spojují ve struktuře, kterou jsem nazval „život“.

Čím méně je energie, tím těžší je ztráta. A abychom ji mohli při nízké energetice překonat, neměli bychom mít velké štěstí. Příznaky nízké energetiky jsou – sklíčenost, závist, lítost, nespokojenost s osudem. Pokud lidé s takovými rysy charakteru obdrží trochu větší dávku štěstí, může se to u nich proměnit v tragédii.

Náhled na svět, myšlenky a činy ovlivňují duši člověka. Stav duše člověka určuje jeho zdraví a osud. Člověk s nemocnou duší – nemorální, lakomý, podlý, závislý na svém těle a svých touhách, nemůže být zdravý.

Naši předkové to dobře chápali. Odtud vznikaly etické, mravní normy chování, které předepisovaly starat se o duši, ovládat potřeby těla, což v budoucnosti zabezpečovalo zdravé potomky a prosperitu v životě…

…Tedy, abychom vyléčili nemoc, je potřeba, aby se uzdravila duše, musí se změnit emoce člověka, jeho charakter a náhled na svět…

… Materiální svět – to je drobounká část světa neviditelného. Naše vědomí společně s tělem – to je malinká část našeho podvědomí, ve kterém se skrývá minulost, přítomnost a budoucnost.

Transformace v této době je natolik silná, že nepřipravení umírají. Všechna živá společenství se podřizují tomuto univerzálnímu zákonu, umírají nebo se znovu rodí. V podstatě, na fyzické úrovni je člověk společenstvím mikroorganismů. Zákon vesmíru je univerzální, je to zákon lásky a jednoty se Stvořitelem, je pro všechny stejně spravedlivý.

Společnost, která překročila bod, z něhož není návratu, při dotyku s Božským umírá. Pravidelné směřování k Božskému bývá mučivé, ale umožňuje očištění a změnu. Ve vesmíru zní pravidelně ladička, takže Božské k nám přichází bez ohledu na naši vůli. Transformace v této době je natolik silná, že nepřipravení umírají. Všechna živá společenství se podřizují tomuto univerzálnímu zákonu, umírají nebo se znovu rodí. V podstatě, na fyzické úrovni je člověk společenstvím mikroorganismů. Zákon vesmíru je univerzální, je to zákon lásky a jednoty se Stvořitelem, je pro všechny stejně spravedlivý.

Za dobu existence naší planety se objevovalo a umíralo ohromné množství živých tvorů. Jednotlivé druhy živočichů a rostlin, různé kmeny a civilizace vymíraly podle téhož principu. Ve vesmíru zněla ladička jménem láska a živí tvorové, kteří začali ztrácet tento cit, umírali.

Během života si člověk vypracovává tendenci rozdělování energie a jeho duše pravidelně prochází zkouškou, a to: co je pro ni důležitější – jednota s Bohem, nebo s tímto světem? A na tomto výběru závisí celý další život.

…Existuje takový pojem jako psychologické nasměrování. Člověk vidí svět takovým, jakým ho očekává vidět, a dokonce i když se realita liší od očekávané představy, člověk se chová v rámci svého modelu. Když se domníváme, že vidíme okolní svět v jeho úplně reálné skutečnosti, naivně se mýlíme. Každá živá bytost vytváří emocionální model okolního světa. Dá se říct, že je to jeho obraz světa. Jeho podpora a rozvoj zabírají velmi mnoho energie. Ale ve skutečnosti nevidíme reálný svět. Žijeme ve světě vytvořeném našimi myšlenkami a emocemi a reagujeme na svět v rámci našeho modelu a nemilosrdně odhazujeme to, co mu neodpovídá. A když se náš model začíná příliš lišit od skutečnosti, stále agresivněji ho bráníme, potom propadáme sklíčenosti, jsme nemocní a umíráme. Na změnu modelu světa je spotřebováno velmi mnoho sil. Člověka s úzkým, omezeným modelem světa nazývají hlupákem. Hlupák trvající na svém – to je člověk, který se nechce vyvíjet. Tento člověk je odsouzen. A když se o takového člověka bude starat stát, podporuje takovým způsobem proces degradace, pak tento stát bude také degradovat a umírat.

........................

Lidské štěstí – to je splnění přání. Existují přání, spojená s přítomností a vycházející z minulosti, a jsou přání, směřovaná do budoucnosti. Přání – to je energie. Existují dva proudy energie, které jdou naproti sobě: mužský a ženský princip, minulost a budoucnost, žárlivost a pýcha.

Je potřeba se postupně zbavit závislosti na těchto dvou formách přání a pak dosáhneš Božského. Formulace je srozumitelná a dostupná. V minulosti jsem šíleně uctíval lidskou lásku a krásu. Od dětství jsem v sobě pociťoval ohromné možnosti, všechna moje přání se plnila. Potřeboval jsem někam směřovat a něco uctívat. Společnost mě učila, že je potřeba uctívat člověka. Láska k druhému člověku je nejvyšší štěstí. Lidská krása – to je to, k čemu je potřeba směřovat. Věřil jsem tomu a moje energie se ubírala mnoho let tímto směrem.

Takže, vždy jsem uctíval krásu a lidskou lásku. A asi proto mě osud přivedl od malířství k léčitelství, abych tisíckrát viděl, k čemu vede takové uctívání. A potom, když jsem četl Starý Zákon, intuitivně jsem chápal, že v tom, že nelze zobrazovat Boha, je vyšší smysl. Když si pohan odlívá modlu, zodpovídající za určité území, je to kupodivu logické. Místní bůžek zodpovídá za část lesa nebo jezero, nachází se v čase a prostoru.

U anděla je na prvním místě láska, u ďábla – myšlenka. Proto skutečná definice člověka je – člověk milující.

Dostáváme porci Božské energie, ta se proměňuje v naše duchovní a materiální blaha, která nás těší, a potom postupně začíná padat dolů. Takže, zvykli jsme si litovat kvůli pádu. Tudíž litujeme ztrát, zvykli jsme si nalézat a nenávidět ty, kteří za to můžou. Ale je potřeba, aby dávky vody přicházely nepřetržitě, a gejzír se stal fontánou. Tj. místo lítosti a urážek je potřeba se naučit milovat. Láska nemá protiklady a ti, kdo říkají, že nenávist je protiklad lásky, prostě neumějí přemýšlet. Nenávist je protiklad připoutanosti a uctívání.  Člověk,  který  nenávidí,  chce  zničit,  a  uctívající  člověk  chce  udržet v nedotknutelnosti. Uctívání a nenávist jsou navzájem těsně propojeny. Pokud člověk není k ničemu připoutaný a nic neuctívá, bude mu pocit nenávisti neznámý.

Láska nemá protiklad, protože je absolutně harmonická. Láska sama vytváří protiklady. Přináší ohromné štěstí a zároveň ohromnou bolest. Láska nejen dává, ale i bere. Jedni, když se střetnou s láskou, se stávají zdravými a šťastnými, na druhé se sypou neštěstí a umírají. A když se lidé snaží představit si lásku v podobě jedné poloviny, jen v podobě štěstí, stability, splnění přání, pak se láska okamžitě proměňuje v připoutanost a za jejím ramenem již vyhlíží nenávist.