Každý člověk má ve své duši energii. Její větší část musí vracet Bohu a její menší část musí směrovat na duchovní a fyzické. Pokud zapomeneme na lásku a přestaneme se starat o svou duši, dochází k prudkému nárůstu materiálního blahobytu, schopností a podobně. Máme radost z přívalu peněz, ze splněných přání, ale neuvědomujeme si, že okrádáme svoji duši a toto „štěstí“ si budeme muset několikanásobně odpracovat duševním smutkem a podlomením našich fyzických sil. Kristus říkal, že pro bohaté bude složité vejít do království Božího. Materiální bohatství představuje velké pokušení. Duchovní však ještě větší. Proto také Kristus řekl: „Blaze chudým v duchu.“
Celá řada lidí prudce rozvinula své duchovní možnosti tím, že se oprostila od svého těla prostřednictvím hladovění, sexuálního půstu nebo osamění. Objevují se u nich nadpřirozené schopnosti. Stávají se z nich jasnovidci a často nechápou, že duchovní bohatství představuje ještě větší pokušení, než to materiální. Potom následuje zákonitý proces – to, co zbožšťujeme, zemře. Schopnosti, duchovnost, vědomí. To vše jsou projevy stejné kategorie. Pokud je zbožšťujeme, začnou si nás podřizovat a udělají z nás otroky. A Bůh, aby zachránil naši duši, nás o ně připraví.
http://www.sergej-lazarev.cz/clovek-budoucnosti/clovek-budoucnosti-1-prvni-krok-do-budoucnosti/